Kluci z Peru III. část

Jak ten čas letí...
Oba kluci jsou již Junior šampioni, oba byli uchovněni (Intichimpu chovný od 28. 5. 08, Huando od 2. 8. 08) . Na druhou stranu máme spolu s kluky za sebou i první horší zážitky z výstavního zákulisí. Nicméně nás to ani nepřekvapuje. Je to holt daň za to, že kluci nezůstali „jen pod tou peřinou“. Žádný pes se pochopitelně nemůže líbit všem. Každý máme svůj vkus a názor na to dané plemeno. Peruáni z Peru jsou typově odlišní od těch z českého, chcete-li evropského chovu. Díky jejich neúplným rodokmenům, kde se předci volně pohybovali v drsné přírodě v Peru, zákonitě musejí mít trochu jiné vlastnosti i vzhled oproti potomkům generací dávno domestikovaných v Evropě. V povahách se odráží samostatnost předků a ve vzhledu pevnější kostry – přežít, to je zákon, který v divoké přírodě je na prvním místě.
Obě chováme peruánské naháče ne dlouho, ale ne zase tak krátce, abychom se nesetkaly s reakcemi „laické“ veřejnosti. Toto naše milované plemeno je stále málopočetné. Výstavy jsou právě nejlepší propagací plemene. Lidé se zastavují, vyptávají se, chtějí si peruánky pohladit a pravdou je, že ve velké většině jsou jejich slova plné chvály a obdivu…. Bohužel také údivu, protože toto plemeno vidí poprvé v životě. Je to možná k neuvěření, ale je to tak. Největším překvapením bývá, že peruán je „pan pes“ a ne drobná třasořitka, naháček, který potřebuje velmi náročnou péči. A jak to, že nemá ty „vlasy“? Ano, opravdu mnoho lidí dodnes neví, že „naháč“ není jen jeden a to čínský chocholatý pes.
Peruán je milující, vznešený, sebevědomý, chápavý a hlídací pes; původní plemeno. Máme to štěstí s nimi žít po boku a obdivovat jejich nádherné vlastnosti. Moc nám záleží na tom, aby peruánské naháče poznalo více a více lidí. I proto jezdíme na výstavy psů…
Jenže jezdit na výstavy, to chce mít opravdu pevné nervy :-) Kdo ještě nevystavoval svého psího miláčka, tak se může domnívat, že jde „jen“ o co nejlepší předvedení svého pejska. Kdepak. Čím dál častěji se budete setkávat s výkřiky do kruhu při posuzování, s komentáři pracovníků v kruhu, nepodání ruky ostatních vystavovatelů při vítězství, se škarohlídy a pomluvači. O potlesku ani nemluvě, nečekejte ho. Jen málo lidiček bude mít radost s Vámi. Úspěch, ten se neodpouští. Samostatnou kapitolou jsou pak úžasná diskusní fóra naháčů – ta jsou většinou ostuda sama pro sebe. Bohužel těch několik zoufalců si neuvědomuje, že kazí pověst všech chovatelů naháčů v ČR…. tudíž i tu svou. Zájemci o naháčka takovou diskusi na internetu najdou a musí být v šoku. Mezi takové blázny přece patřit nechtějí! Že takovou pověst začínáme mít, to je holá skutečnost. To je propagace našich plemen že?
Když se vám podaří přenést se přes tyto „maličkosti“, tak při pohledu do těch očí z Peru je vám jasné, že lepšího plemene pro vás na světě není.

Lucie Pikalová a Veronika Šulcová
peruánští naháči: Huando a Intichimpu Capac Cuna
www.luramion.wz.cz a www.anikavevos.cz